Peníze, půjčky a historie dluhů aneb od směny k online půjčkám
Bývaly časy, kdy peníze neexistovaly. Žádné bankovy, žádné mince, žádné karty apod. Tehdy platila jednoduchá směna za zboží či práci. Prostě jste za nějakou věc zaplatili jinou věcí nebo prací. Na jednu stranu to bylo jednoduché, ale táhněte si dnes krávu do krámu, abyste zaplatili za televizi. Situace si prostě žádala jiné vhodnější řešení. A tak se objevily peníze.
V době výměnného obchodu neexistovaly peníze a za zboží se platilo jiným zbožím tak, jak se dohodl kupující s prodávajícím. Časem si situace vyžádala jiné jednodušší a praktičtější (a často i lehčí) řešení a objevily se kousky drahých kovů, ze kterých se vyvinuly cinkající mince. Stalo se tak někdy kolem 7. až 6. století př. n. l. na území dnešní Malé Asie. Ve středověku se pak objevily mince vyrobené z dostupnějších kovů a novověk přinesl šustivé papírové bankovky.
První půjčky představovaly sýpky v Egyptě
Nejdříve se platilo zbožím za zboží a na podobném principu fungovaly první půjčky. V Babylonu byla například potvrzena existence chrámů, do kterých lidé ukládali různé hmotné statky (dobytek, obilí, poté mince) a výměnou obdrželi úpis. V Egyptě na podobném principu fungovaly sýpky, které byly rozprostřené po celém Egyptě. V podstatě lze hovořit o první bankovní síti v historii lidstva.
S vynálezem zvaném peníze se proces půjčování značně zjednodušil a například ve starověkém Řecku fungovala pokročilá bankovní ekonomika i v soukromém sektoru, kde si lidé půjčovali peníze mezi sebou. Existovaly půjčky s úrokem, ve směnárnách si šlo vyměnit peníze a dokonce se řešily i padělky. Za nesplácení dluhů dlužník mohl skončit v otroctví.
Středověk striktně zakázal úroky
Středověk je často označován jako temný věk nebo doba temna a v některých věcech, alespoň v porovnání se starověkými civilizacemi, udělala Evropa spoustu kroků zpět. Finance, bankovnictví a půjčky, které si pod křídla vzala rozrůstající se církev.
Podle středověké církve byly půjčky nemorální a úrok byl úplně zakázaný. Právě v této době vznikl pojem “nekřesťanský úrok”. Poskytovat půjčky totiž mohli pouze lidé jiného vyznání (židé). Bankovní služby nabízela církev, poddaným poskytovala půjčky, směnky a dokonce zvládala i peníze přeposílat. Lichvářství bylo tvrdě potíráno.
Moderní bankovnictví přinesl novověk
Nic není věčné. Dobu temna vystřídalo osvícení a omezování církevní moci ve prospěch světské. V 16. století se objevují první papírové bankovky, které byly opět praktičtější a výrazně lehčí. Kdo by sebou chtěl tahat pytel nebo hrnec těžkých mincí? První banka, která funguje dodnes, vznikla v Itálie a je to Monte dei Paschi di Siena již v druhé polovině 15. století.
V novověku lze zaznamenat existenci prvních nebankovních půjček určených i pro méně solventní klienty. Samozřejmě ne za zrovna výhodných podmínek. Ale tak to je stále stejné a situace se od té doby příliš nezměnila. V 16. století byl tak položen základ moderního bankovnictví, které vydrželo až do nedávného 20. století, které přineslo další nové změny v podobě virtuálního bankovnictví, platebních karet, bezhotovostních a později i bezdrátových plateb.
Moderní doba nabízí virtuální peníze
Dnes už je opět všechno jinak. Hotovost ztrácí na významu. Papírové banky a mince už světu financí, bankovnictví nevládnou. Vše běží online a platí to i pro půjčky. Stačí vyplnit formulář a peníze můžete mít na svém účtu. Nesplácení sice nekončí otroctvím, ale skončit v exekuci a poté na ulici bez prostředků také není zrovna ideální stav.
Historie národních dluhů
Samostatnou kapitolu představují národní dluhů, které jdou na vrub vládám jednotlivých zemích. Ano, je to tak. Národní dluh už dlouhou historii, nejedná se o doménu moderních vlád.
Už v dávné minulosti si vlády zastupující země půjčovaly na budování státu, na zabezpečení hranic a válečná tažení, později na poskytování veřejných služeb (vzdělání, zdravotnictví, penzijní systém a jiné sociální služby).
A tak se státy zadlužují a často se národní dluh dostal do stavu, který bylo nutné řešit radikální. Mezi řešení patří vysoká inflace, devalvace, defaulty či restrukturalizace. Od poloviny 80. let 20. století se mění struktura investorů a roste poptávka po cenové stabilitě.