Pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou motorovým vozidlem
Pojištění, o kterém bude tento článek, znáte velmi dobře. A to i přesto, že vám tento název nezní vůbec povědomě. Pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla je totiž oficiální název pro zákonném dané smluvní pojištění vozidel – povinné ručení.
Stručná historie pojištění odpovědnosti z provozu vozidla
Pojištění odpovědnosti z provozu vozidla nebo povinné ručení, chcete-li, je běžnou součástí života každého vlastníka motorového vozidla po dlouhá desetiletí. Poprvé povinné pojištění vozidel nařídil tzv. automobilový zákon z roku 1908. Zákon byl tehdy určený pro jízdní silostroje.
Majitelé osobních vozidel si toto pojištění mohli uzavřít dobrovolně až do roku 1935, kdy v platnost vešel nový zákon o jízdě motorovými vozidly. Od té doby se pojištění odpovědnosti stalo povinným pro všechny. Již tehdy byl založený Fond pro podporu při úrazech motorovými vozidly,do něhož přispívaly pojišťovny a majitelé nepojištěných vozidel.
V letech 1950 až 1991 mohla povinné ručení automobilu nabízet pouze Československá pojišťovna. Fond byl zrušené a jmění připadlo státu. Pojistné po celou dobu stálo pouhých 144 Kč! Po roce 1991 sice došlo k uvolnění pojistného trhu, jediným poskytovatelem povinného ručení však až do roku 1999 zůstala Česká pojišťovna. Teprve tehdy bylo licence na poskytování povinného ručení udělena konkurenčním pojišťovnám a byla ustanovená Česká kancelář pojistitelů (ČKP).
Povinné ručení a jeho význam
Povinné ručení rozhodně není zbytečný produkt a výmysl. Jeho hlavním smyslem je ochrana všech účastníků silničního provozu před následky dopravních nehod. Poškozený při dopravní nehodě má nárok na uhrazení škod, které mu byla způsobeny na jeho majetku, zdraví či životě (bolestné, ušlý zisk, právní náklady apod). Tyto škody jsou hrazeny z povinného ručení viníka nebo Garančního fondu, pokud byl viník nepoškozený. Ten pak škodu vymáhá po viníkovi.